Salatiel Saul
Salatiel Saul
Popis: - bojovník, čaroděj, člen řádu Rytířů Světla. Tento řád ho vychoval, naučil ho mnohým dovednostem a udělal z něj prvotřídního válečníka. Řád mu zadával rozličné úkoly a on je v zájmu Vyššího dobra plnil.
Boj se tak stal nedílnou součástí a smyslem Saulova života. Čas, kdy nebojoval, byl pro něho výplní před dalším bojem. Naučil se zabíjet ve jménu řádu na sto způsobů. Rychle a bezbolestně nebo pomalu a s utrpením. Většinu svých protivníků, pokud nebyl vyšší zájem, usmrtil. Většinu soubojů zakončoval, díky svému magickému meči, rozseknutím těla protivníka. Naučili ho to, a tak to dělal.
Byl připraven zemřít za ideály Rytířů Světla, a to ho předurčovala k životu, ve kterém slovo zítra nemělo smysl. Žil naplno přítomným okamžikem, protože jenom ten byl pro něj významem.
Ostré rysy obličeje s vystouplými lícními kostmi dodávaly jeho tváři zvláštní výraz. Oči měl šedozelené – zračil se v nich chlad a tvrdost života, který poznal. Jeho srdce bylo zatvrzelé. Jeho srdce bylo kamenné. Nepůsobil jako člověk, který vyhledává společnost a přesto všude kde byl k sobě poutal pozornost. Byl dobře stavěný, velmi pohledný a jeho dlouhé černé, lehce vlnité, dobře pěstěné vlasy byly často nepřirozeně lesklé. Zdálo se, že si je mazal nějakým ztuhlým olejem či substancí, která odrážela a podivuhodně lomila světlo. Proč tomu tak bylo nikdo netušil. (toto Salatielovo tajemství bude vyjeveno v II. dílu - Cestě do Východních Zemí)
Byl samotář a přesto, nebo právě proto, mu bylo Osudem předurčeno stát se nedílnou součástí skupiny dobrodruhů...
Výška: 187 cm
Váha: 85 kg
Věk: 35 let
Zajímavost: - na těle, pod košilí, měl výrazné tetování řádu Rytířů Světla. Malá slunce propletená s meči a jinými zbraněmi, obklopená podivnými nápisy a znaky.
-- Salatiel také uctíval bohyni Jethae, která přinášela štěstí do života a byla patronkou a ochránkyní neohrožených válečníků. Doufal, že pokud ji bude uctívat tak jak má, denně a nikdy nezapomene, nesejme z něj bohyně ochrannou ruku. Tato víra ho dělala neporazitelným. Díky ní bojoval odvážně, neohroženě a beze strachu.
Citace z Artefaktu moci:
(strana 85, kapitola Salatiel Saul)
Salatiel při každodenních meditacích, ve kterých si v mysli piloval údery a představoval si, jak poráží své protivníky, vzýval bohyni štěstí, která byla zároveň ochránkyní válečníků. V rituálech ji vždy obětoval drobný a symbolický dar. Protože cestoval nalehko jen s mečem u pasu, často tímto darem byl spletený věnec z natrhaného kvítí či malebné kameny, které našel na cestách. Bohyni Jethae nešlo o to, jak hodnotný dar dostane. Jethae oceňovala, pokud ji bojovník jednou denně pozdravil, poděkoval ji za přízeň, požádal ji o ochranu do budoucna a obětoval ji něco hmotného. Nezáleželo na hodnotě. Jethaee oceňovala samotný akt daru, byť darem bylo pouhé luční kvítí.
Hlavní zbraň: Kouzelný meč, který byl součástí Saulovy bytosti.
Životní krédo:
Vlastnosti (maximální hodnota 100):
Sila: 75
Obratnost: 95
Magie: 80
Umění boje: 90
Odvaha: 100
Charakter (dobro:zlo): 90:10
Charisma: 85
Citace z Artefaktu moci:
(strana 86, kapitola Salatiel Saul)
Byl tím, pro co se narodil. Byl ztělesněním konfliktu, živým nástrojem zabíjení, mlátičkou, která neznala slitovaní a měla v sobě minimalní soucit se svým protivníkem. Základní instinkt, kterým se řídil zněl: zabij nebo budeš zabit! Jednoduchá a ve všech případech platící logika. Vždy podřídil vše splnění úkolu. Bez ohledu na okolí. Bez ohledu na životy. Bez ohledu na cokoliv. V žebříčku životních priorit bylo splnění úkolu bodem číslo jedna. Jak toho dosáhne již bylo podružné. Jeho srdce bylo zatvrzelé citovým pohnutkám. Jeho srdce bylo kamenné. Zabíjel proto, aby splnil úkol. Zabíjel proto, aby žil. Tak, jako řemeslníci se od svých otců učí řemeslu, jeho řemeslem, jeho uměním byla schopnost bojovat. Za přítelkyni měl smrt a za přítele odvahu. To, co ho živilo a posilovalo, byl strach jeho nepřátel. Těch, co přemohl a poslal na onen svět, těch, co ponížil, zranil či pokořil. Ve svých více než pětatřiceti letech věku zažil stovky soubojů, půtek, drobných i větších bitev a konfliktů. Doposud vše přestál ve zdraví s většími či menšími zraněními. Tento samotný fakt z něj dělal bojovníka hodného respektu. A s každým dalším bojem jeho zkušenosti narůstaly. Stával se zabijákem, pro něhož poslat někoho na onen svět bylo stejně samozřejmé, jako posnídat ovesnou kaši.