Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Rába Rosáles

Rába Rosáles

Popis: - bojovník Osady. Jeden z nejlepších. Vynikal velkou silou, statečností a neohrožeností. Byl hrdý na Osadu a její obyvatele a neváhal by položit život za společně sdílené ideály.

Rosáles měl síly za dva dospělé muže a zarputilou býčí povahu. Nebyl výrazně obratný a rychlý - vše však nahrazoval medvědí silou a nezdolností. Když se pro něco rozhodl připomínal tažného býka, který kráčí pomalu a neúnavně stále vpřed i když za sebou táhne těžký vůz až po okraj naplněný problémy nejrůznějšího druhu.

Samou dobrotou by na sobě nechal dříví štípat avšak pokud někdo překročil hranice slušnosti či urážel důstojnost a čest jeho nebo jeho přátel stával se z něj rozzuřený a nebezpečný medvěd, kterého bylo zatěžko zkrotit. Nebylo radno zbytečně budit spící zvíře dřímajícího uvnitř Rosálesovi duše.

Středně dlouhé, černé, lehce vlnité vlasy a hustý černý plnovous, zčástí zakrývající chlapskou tvář, dodával jeho postavě medvědího vzezření.

Měl chrabré, odvážné a mužné srdce neohroženého bojovníka a silně vyvinutý smysl pro čest a povinnost zaujímal v jeho žebříčku životních hodnot přední místo. Nejen proto byl vážený a respektovaný všemi Osadníky a mnozí chlapci i mladí muži k němu vzhlíželi jako k druhému otci. 

 

Výška: 192 cm
Váha: 105 kg
Věk: 40 let

 

Zajímavost:

Hlavní zbraň: Masivní, těžká, obouručná, válečná sekera s dvojitým ostřím.

Životní krédo: "Před nikým se neponižuj, na nikoho se nepovyšuj."

 

 

Vlastnosti (maximální hodnota 100):

Sila: 80 

Obratnost: 60 

Magie:

Umění boje: 80 

Odvaha: 95 

Charakter (dobro:zlo): 95:5 

Charisma: 75  


Citace z Artefaktu moci:

(strana 37/(38)/39, kapitola Cesta pouští)

     Velbloud podrážděně zafrkal. To Rábu probralo z dřímoty, napřímil se na jeho hřbetě a rozhlédl se kolem dokola. Nespatřil však nic jiného než písečné duny široko daleko.
     „Co je brachu? Děje se něco?“ sklonil se k jeho hlavě a poplácal ho po hřbetě.
     Velbloud lehce zatřásl tělem, a to bylo pro bojovníka další znamení, že něco není v pořádku.
     „Dobře, příteli. Raději budeme ostražití,“ brouknul Rosáles a nahmatal jílec obouručné sekyry, kterou měl připevněnou u sedla.
     Mocibud postupoval rozvážným krokem stále vpřed a nezdálo se, že by odněkud hrozilo nebezpečí. Nedělo se nic zvláštního. Vzduch se téměř nepohnul a slunce rozpalovalo pouštní písek tak, jako vždy.
     „Co se ti nezdálo, brachu?“ brumlal polohlasem k sobě i k velbloudovi ostražitý bojovník.
     Mocibud namísto odpovědi jen lehce zatřásl hlavou. Další neklamné znamení toho, že jeho zvířecí instinkt něco tušil. Rosáles nemohl ignorovat výrazné signály, které mu velbloud předával na nevědomé úrovni. Jezdec a velbloud se stávali na dlouhé cestě pouští jedním tělem, jednou duší. To, co cítil jeden z nich, se přenášelo i na druhého.
     „No tak, no tak. Klid Mocibude,“ pohladil Raba jemně nervózní zvíře po krku. Za normálních okolností by vycítil láskyplnou odezvu, kterou by mu velbloud opětoval jeho náklonnost, ale teď místo toho opět nervózně zafrkal. To bylo neklamné znamení, že v jejich blízkosti opravdu bude něco neobvyklého a nejspíš nebezpečného.
     „Blíží se písečná bouře, brachu?“ napadlo Rabu, ale  velbloud na jeho řečnickou otázku nezareagoval.
     „Dobře, bouře zřejmě ne, pak tedy co?“ mudroval Rosáles, ale zvíře mu kromě napjatých a ostražitých smyslů nemohlo nijak naznačit, proč je rozrušené a připravené na útěk či boj.
     Objevila se před nimi velká písečná duna taková, jakých dnes přejeli stovky. Mocibud vstoupil na její úpatí a Rosálesovi se zdálo, že lehce zpomalil krok. Nebylo to proto, že by výstup na dunu byl obtížný. Spíše to vypadalo jako signál, podvědomé varování.
     Rosáles sáhl po své velké obouručné sekyře. Také on pocítil záchvěv vzrušení. Velbloud pod jeho tělem se zatřásl a nebylo pochyb, že za dunou něco je. Rába přitáhl otěže a Mocibud se zastavil.
     „Něco tam je, viď?“ zašeptal ke zvířeti a připravil si obouručnou sekyru k pohotovosti. „Počkej tady brachu.“
     Obratně seskočil ze sedla a začal opatrně stoupat k vrcholu písečné duny. Když dospěl téměř na její horizont, přikrčil se a zůstal nehybně stát, těžkou válečnou sekyru s dvojitým ostřím připravenou k útoku.

TOPlist