3) Agentura
03) Agentura
Publikace originálu: Povídky z jíné dimenze
Rok vydání originálu: 2011
Žánr: sci-fi
Originální ilustrace:
Ilustrátor: Erik Codl
Vizuál: Ne
Soundtrack: Ne
Audio kniha: Ne
Název v angličtině: Agency
Anglický překlad (Anglická verze): Ne
Komentář autora: Ne
Text povídky: __________________________________________________________________________________________________
3) Agentura
Zpočátku jsem měl problém s rozhodováním o tom, koho pošleme na smrt, ale když tuhle práci děláte už nějaký rok, stane se to pro vás prakticky každodenní rutinou. Důležité je citově se na nováčky nevázat a brát je jako jednotky a čísla, to vám pomůže. Zhruba po první stovce lidí, kteří i díky vašemu rozhodnutí „zmizí ze světa“ přichází psychický zlom a stáváte se bezduchou mašinou. Přesně tak, jak to od vás vaši zaměstnavatelé očekávají. Měl bych ale začít od začátku - tedy od toho, jak jsem se k téhle práci vlastně dostal.
Agentura nevypisuje žádná výběrová řízení, ani nepodává inzeráty. Z jednoho prostého důvodu: oficiálně totiž neexistuje. Agentura svoje zaměstnance takzvaně „skautuje“, což znamená, že si je sama vyhledává z vytipovaných a dobře prověřených lidí. Problémem je, že nikdy nemáte jistotu, zda i velmi prověřený a na první pohled ideální pracovník bude chtít pro Agenturu pracovat. A právě na tomto principu byla založena první fáze náboru. Spočívala v tom, že vytipovaný jedinec byl osloven Agenturou a byly mu sděleny nejnutnější základní údaje. Když dotyčný odmítl, udělal dobře, protože přežil. Pokud na nabídku kývl, dostal se do druhé náborové fáze. Začal pracovat na triviálních úkolech a postupně, opatrně mu byla svěřena některá nedůležitá tajemství. Nováček byl trvale - to jest 24 hodin denně - sledován a monitorován. Zjišťovalo se, jestli si nepustí někde pusu na špacír. Když to udělal, byl propuštěn a měl štěstí, protože přežil. V případě, že nováček obstál, začala po šesti měsících třetí fáze. Šlo o seznámení s pravou činností Agentury a odhalila se i tajemství závažnějšího charakteru. A tady nastával problém. Zdaleka ne každý dokázal pravou realitu snést. Na někoho to bylo příliš a dal výpověď. Byl zlikvidován. Někdo dál pracoval pro Agenturu, ale podlehl tíze tajemství a pokoušel se někomu svěřit. Tady nastávala opět moje práce a dotyčný musel být okamžitě eliminován. Musím konstatovat, že osobně jsem přímým vrahem nikdy nebyl, přestože jsem papírově poslal na smrt obrovské množství lidí.
Když jsem nastoupil do Agentury, pracoval jsem na sledovačkách a monitoroval nováčky. Postupně jsem stoupal hierarchií Agentury, přesunul se do kanceláře na odposlechy a posléze povýšil na šéfa a organizoval celý monitoring nováčků. Nakonec jsem se dostal až do Hlavní rady náboru a přímo rozhodoval, kdo je pro Agenturu nebezpečný, koho zlikvidovat a komu dát šanci. Uvědomil jsem si, že i já jsem procházel třemi fázemi a stačilo málo, aby mne Agentura odepsala, protože když mi odhalili některá tajemství a pravdy, bylo těžké se s tím vyrovnat. Naštěstí jsem vše díky mé nadprůměrně zocelené psychice zvládl a dokázal některé pravdy o současném světě v sobě zpracovat. Jen pro představu nastíním jednu skutečnost, která s leckým zacloumala. Měla statut TOP SECRET, podléhala nejvyššímu utajení a sdělovala se lidem, kteří pracovali v Agentuře přes deset let. Týkala se Měsíce – věrného druha a souputníka planety Země. Nyní vám sdělím holá fakta. Měsíc je umělého původu. Jde v podstatě o obrovské vesmírné plavidlo, v jehož vnitřku jsou uloženy desítky tisíc živočišných jednotek, které nevykazují žádnou činnost. Zřejmě spí v jakémsi hybernačním spánku. Odkud přiletěly a proč zakotvily právě u Země nevíme. Když někomu sdělíte, že uvnitř Měsíce jsou tisíce mimozemšťanů, vysměje se vám. Jenomže tyto jednotky, které zatím spí, jsou na přírodní bázi a jsou uchovány přímo v povrchu měsíce, který tak tvoří jejich organickou mezihvězdnou loď. Jsou naprosto odlišní od nás a systém jejich fungování neznáme. Každopádně všichni se bojí toho, že se jednou probudí. I z tohoto důvodu se po prvních misích na Měsíc již raději žádné další neuskutečnily, protože není radno zbytečně budit spícího démona. Měsíc je pečlivě monitorovaný, ale nikdo neví, co s tímto problémem. Je možné, že zde jen parkují a brzy se opět vydají dál na cestu vesmírem, protože jejich pojetí času může být naprosto rozdílné od našeho. Našich 50 let pro ně může být jeden týden nutný na odpočinek. Je to jedna z možných teorií, vypracovaná týmem předních odborníků Agentury. Jiná teorie hovoří o tom, že mimozemské živočišné jednotky jsou již mrtvé, zřejmě po nějaké nehodě či nemoci, která je postihla a Měsíc samovolně, vlivem gravitačních sil, zaparkoval u naší planety. Všechno to jsou však jen spekulace a dohady, každopádně víme jedno a to je holý fakt. V Měsíci něco je, je toho tam hodně a není radno si s tím zahrávat.
Lehce jsem nastínil jen jednu z věcí, která není nic jiného než pravda. A takovýchto tajemství jste se v Agentuře dozvídali postupem času desítky. Člověk se musel velmi obrnit, aby vůbec dokázal některá tajemství vstřebat. Uvědomíte si, jak jsme my lidé zranitelní a nicotní, i když si myslíme, že jsme naši planetu nadobro ovládli.
Velkým šokem pro mne bylo setkání s mimozemšťany. To, že jsou a navštěvují naši Zemi, jsem se v Agentuře dozvěděl již dávno, ale zhruba po dvaceti letech práce, když jsem byl čerstvě jmenován do Hlavní rady náboru jsem měl možnost se se třemi z nich setkat osobně. Byl jsem odvezen na tajnou vojenskou základnu, kde se setkání uskutečnilo. Dostal jsem od nich speciální úkol, o kterém nechci hovořit. Úkol jsem dokázal úspěšně splnit a získal si tak jejich respekt. Viděl jsem je potom ještě třikrát a všechna ta setkání ve mne natrvalo zůstala. Vypadali jako lidé, ale na první pohled bylo zřejmé, že to lidé nejsou. Měli ruce, hlavu, nohy i tělo jako my, ale vyzařovala z nich jakási neviditelná energie. Zdáli se být tak éteričtí a jemní, že jste se jich báli dotknout. Neumím to lépe popsat, ale čišelo z nich nadpřirozeno a také chováním a jednáním se vymykali lidskému standardu. Mluvili tiše a klidně a jejich pohyby byly pomalé a rozvážné, jakoby šetřili energií. Zaznamenal jsem u nich také jistý druh smyslu pro humor. Byli výborní společníci a chvíle, které jsem s nimi mohl prožít, se staly malou odměnou za to, že jsem obětoval celý svůj život Agentuře.
V Agentuře jsme všichni procházeli takzvanými mentálními tréninky, což nebylo nic jiného než vymývání mozku. Agentura z nás tak dělala naprosto loajální a dokonalé zaměstnance, na které je spoleh. Nefungovalo to však stoprocentně. Občas někdo zklamal a také proto tu bylo moje oddělení. Eliminací odpadlíka jsem včas napravili chybu, která vznikla v téměř dokonalém systému.
Kdo Agenturu založil, komu podléhala a kdo nás vlastně platil jsem se nikdy nedozvěděl. Těžko říci, zda jsme byli pod vládou nebo pod nějakou elitářskou skupinou, ale naše moc byla obrovská…
_________________________________________________________________________________________________