21) Nová Země
21) Nová Země
Publikace originálu: internet
Rok vydání originálu: 2019
Žánr: sci-fi
Originální ilustrace: Ne
Ilustrátor: Ne
Vizuál: Ano
Soundtrack: Ne
Audio verze: Ano
Název v angličtině: Ne
Anglický překlad: Ne
Komentář autora:
Text povídky: (plná verze + audio) ______________________________________________________________________________________________________________________________________________
21) Nová Země
Na počátku třetího tisíciletí po Kristu byla planeta Země rozdělena na nové státy, jímž vévodila ekonomicky, politicky i vojensky nejsilnější trojice: Kanadské impérium, Velká Británie a Svaz Australských republik.
Kanada pohltila celé Spojené státy, bývalé Rusko i téměř celou Asii, Velká Británie dokázala ovládnout území Evropy, neb Evropské státy se spojily do unie, zrušili hranice, zavedli jednotnou měnu, aby posléze byli pohlceni expanzivní Velkou Británií. Stalo se tak nenásilným aktem, který nebyl veden vojensky nýbrž politicky, zejména vytvořením ekonomické závislosti evropských obyvatel na dodávkách energie a vody, jenž Británie zcela ovládla. Obyvatelé Evropy se pak v referendu z vlastní vůle připojili k silnému ostrovnímu státu.
Třetím nejvýznamějším hráčem na světové scéně se stal Svaz Australských republik, jenž zahrnul celý kontinent Austrálie, přilehlé ostrovy a téměř celou Afriku, zejména státy položené jižněji.
Tradiční stát Japonsko byl smeten mořskými přívalovými vlnami a přestal existovat, a dříve silná Čína rozvrátila sama sebe vnitřními mocenskými neshodami, uzavřeností a neschopností udržet krok na světové politické scéně, kde se slučování mnoha států v jeden, vzájemná spolupráce i ekonomický bojkot protivníků stal nedílnou součástí přežití. Čína bez ochoty spolupracovat a podřizovat se oslabila svůj vliv a byla pohlcena Korejským národem, který splynul, po spojení Severní a Jižní Koreje, v jeden stát. Tento významný a silný hráč, těžící zejména ze svého vyspělého vojenského arzenálu, se posléze připojil ke Kanadskému impériu.
Tři silné celky tak bojovali o nadvládu nad světem. Nejprve na politických fórech, později ekonomicky a nakonec – zbraněmi. A tak začala válka. Válka, kterou nemohl nikdo vyhrát. Válka atomová. Není podstatné, kdo použil rakety s dlouhým doletem s jadernou hlavicí první. Odveta byla okamžitá a brzy po nebi krásné, modré planety létala jedna zkázonosná raketa za druhou. Důsledky byly ničivé. Totální devastace na všech kontinentech. Zamoření povrchu na stovky let. Ti, kdo přežili našli útočiště v bunkrech pod zemí, které se stavěli právě pro tento účel.
Z 12 miliard přežila jedna.
V podzemí, začal člověk s hrůzou zjišťovat, co stropil.
Hlavy vychladly, lidstvo počalo hledat řešení. Kontinent Austrálie byl zcela zničen a na ostatních kontinentech kraloval atmový spad. V rámci obnovy světa byly zrušeny státy, a přeživší začali spolupracovat ve snaze vytvořit nový svět. Byl ustanoven jediný stát, jenž byl nazván Unie člověka a zvolena jediná, celosvětová vláda. Do jejího čela byl zvolen Abdul Hasan, člověk černé pleti, výrazných ideí a nebývalé politické odvahy. Charisma z něj přímo prýštilo a svým odhodlaním i optimizmem dokázali nakazit kohokoliv, kdo se dostal do jeho blízkosti, či slyšel jeho, často plamená, avšak od srdce pronášená slova.
Lidé žili v bunkrech a komunikovali přes celosvětovou síť, obdobu dřívějšího internetu, kterou se podařilo obnovit. Situace člověka však byla kritická. Povrch byl zamořen a výhled na život pod zemí pro současnou generaci i pro další generace, jež přijdou na svět, byl více než tristní.
Zvláštní doba si však žádá zvláštní činy. Zvláštní doba přeje hrdinům či lépe řečeno hrdiny vytváří. A Abdul Hassan hrdinou byl. Stanovil jasnou vizi, pro člověka.
V celosvětovém vysílání pronesl tuto, legendární výzvu:
„Zničili jsme si Zemi! Jedinou šancí nás, co jsme zůstali na živu, je spojit síly, vytvořit jeden proud ohromné a neutuchající síly, a vrhnou vše na záchranu lidského druhu! Člověk musí ukázat, že dokáže obstát a zachovat sám sebe.
Doposud jsme zklamali, a tak nezbývá než přijmout tvrdou realitu a akceptovat políček, který jsme vrazili samy sobě do tváře!
Vždy však, ve chvílích, kdy bylo člověku nejhůře, dokázal se zmobilizovat a přežít!
A to je, oč tu běží! Náš úkol, naše mise, není o záchraně domova. Planeta Země je nenávratně zničena na mnoho set let do budoucna. Naší vinou...
Je zde však příslib nové budoucnosti! Je zde naděje pro lidstvo!
Musíme najít domov nový! Novou planetu, která bude hostit člověka. A musíme ji nejen najít, ale musíme dokázat se na ni přesunout. Ať už v jakémkoliv počtu! I kdybychom měli v konečném výsledku dostat na povrch nového světa byť jen jednoho muže a jednu ženu je naší povinností tak učinit! S tolika hvězdami nad hlavou, vám musí být jasné, že tam nahoře, jsou stovky světů jako je Země. Jediné, co musíme udělat je – najít je a kolonizovat!“
A tak lidstvo, spojené v jeden celek mocnou ideou, počalo investovat vše do kosmického vývoje. Vědecké týmy, jenž byly sestaveny z přeživších, počali navrhovat nikoliv zbraně, ale kosmické lodě a vybavení pro kolonizaci nových planet. Byly postaveny mohutné teleskopy, nové družice vzlétly z podzemních hangárů, a jejich pátravá oka prohledávala vesmír v naději, že objeví planetu podobnou Zemi.
Netrvalo dlouho a stalo se tak. Lidstvo dokázalo jak je silné, pokud se spojí v jeden celek! Jednotná vize a společná práce tak slavila úspěch!
Člověk to dokázal!
Dvacet světelných let od naší planety obíhaly drobnou malou hvězdu čtyři planety. Tři z nich v takové vzdálenosti, která neumožňuje patřičné podmínky pro život člověka, ale ta poslední stala se nadějí pro celé lidstvo. Převážně kamenitý svět jehož velikost byla přibližně dvakrát taková jako velikost Země. Planeta s mraky, oceány a životodárnou vodou pršící z nebe!
Tato planeta dostala název – Cerberus.
Nalezení Cerbera urychlilo, již tak usilovnou práci vývojových týmů a ve velice krátkém čase, člověk vypravil k Cerberu první vesmírné lodě, s prvními kolonizanty. Stalo se tak i díky úspěšnému uvedení do praxe dlouho známého objevu vesmírných kvantových skoků, díky kterým bylo možné snadno překonávat nedozírné vzdálenosti ve vesmíru.
První generace postavila první stavby a počala kultivovat a přetvářet tento kamenný, avšak vcelku pohostinný svět pro potřeby člověka. Odvedli dobrou práci, a tak brzy mohli přivítat další a další kosmická plavidla s lidmi na palubě.
Během následujících generací se lidstvo přepravilo kompletně do posledního muže a ženy na Cerberus! Tato planeta se tak stala novým domovem lidského druhu.
Zdá se to jako happy-end. Možná.
Člověk je však nepoučitelný.
Jak šel čas a Cerberus se zalidnil, lidé opustili koncept jednotného státu, počali bojovat o území a drobit síly. Roztříštěnost, zejména s příchodem nově založených náboženství, jenž výrazně oslabila jednotu, vrazila klín do pospolitosti lidstva. A jak vše dopadlo?
Zkus hádat, milý čtenáři.
Opět šel člověk proti člověku a začali nové války.
Kolotoč lidské hlouposti a nepoučitelnosti se opět roztočil.
To už byl však jiný příběh. Jiná historie.
Historie planety Cerberus...
Člověk ji zničil atomovou válkou, horko-těžko zachránil svou existenci a když opět nabyl síly, začal hledat planetu jinou. Opět se mu to podařilo. Lidský druh expandoval. Přesunul se ze zničené planety na další a vše začalo nanovo. Začal další příběh. Pozorný čtenář již dokáže odhadnout jak skončí...