Lapiduch Žongl
Lapiduch "Zloděj" Žongl
Popis: Žongl byl zloděj. Od malička vyrůstal mezi zloději a tak se i zlodějem stal. Bylo mu čerstvě dvaadvacet let, potuloval se Světem a hledal svoje štěstí. Místo, kde by spočinul, kde by se usadil a kde by se stal váženým a respektovným mužem. O tom snil. Ale realita byla taková, že se protloukal jak se dalo a kradl. Žil život na hraně.
Měl léty vypěstovaný zvyk chovat se nenápadně, nestrhávat na sebe zbytečnou pozornost a nedívat se nikomu zpříma do očí. Jeho pomenší hubená postava na první pohled neoplývala velkou fyzickou silou, ale přesto svým způsobem, odrazovala každého, kdo by se s ním chtěl pustit do křížku. Často chodil v lehkém, shrbeném postoji, ale jeho hlava, povětšinou ukrytá v plátěné kápi, společně s bystrýma a vždy těkajícíma a neklid vyjadřujícíma očima, dávala jasně najevo, že není shrbený z důvodu podřízenosti či malé sebedůvěry. Naopak. Jeho podivná postava vyvolávala na první pohled dojem pečlivě skrývaného potenciálu, jehož velikost bylo zatěžko odhadovat. Žongl mohl být lůzrem,nickou skrývající často svůj obličej pod plátěnou kápí, stejně tak jako skvělým bojovníkem jenž nechtěl vystavovat světu na odiv svojí tvář. Kde byla pravda? Lapiduch Žongl se nikdy necvičil v žádném bojovému umění. Jeho síla však byla v zákeřnosti, skrytých schopnostech a velké šikovnosti a rychlosti, kterou oplývaly jeho ruce i celé tělo. Chodil přihrben čímž dával najevo relativní slabost, ale ostře nabroušená krátka dýka s tenkou čepelí, pečlivě ukrytá pod přilehavým hnědým pláštěm, byla vždy připravena probodnout hrdlo či odkryté místo protivníka. Rychlost tasení, překvapení a přesnost zásahu - to byly atributy, které Lapiduchovi již párkrát zachránily život. Vždy se boji a přímé konfrontaci raději vyhnul utěkem či jakýmkoliv jiným způsobem, pokud byl však zahnán do kouta a nebylo zbytí - v nestřežené chvíli – bodnul! Rychle, přesně, nekompromisně a bez slitování. Takový byl Lapiduch Žongl. Zloděj jehož vychovala škola života. Muž na hraně mezi dobrem a zlem, hledající své štěstí v životě. Náhoda či snad Osud tomu chtěl, že se na svých cestách za lepším životem střetl v poušti s Rábou Rosálesem. Jedním z nejlepších bojovníku Osady.
Výška: 172 cm
Váha: 60 kg
Věk: 22 let
Zajímavost:
Hlavní zbraň: Krátká, ostrá a pod pláštěm dobře ukrytá dýka. Zákeřná zbraň, kterou používal k obraně, útoku i k vypáčení kdejakého zámku či odříznutí měšce z opasku bohatého kupce.
Životní krédo: "Lepší vrabec v hrsti než-li holub na střeše."
Vlastnosti (maximální hodnota 100):
Sila: 40
Obratnost: 90
Magie: 0
Umění boje: 40
Odvaha: 30
Charakter (dobro:zlo): 50:50
Charisma: 60
Citace z Artefaktu moci:
(strana 73, kapitola Nové příležitosti)
Po zbytek večera se dobře bavili a vykládali si o všem možném. Rába hovořil o životě v Osadě, Méthea o svém otci a národu. Takeda přidal zajímavé vyprávění o řádu Modrých růží. Jen Lapiduch Žongl spíše mlčel, přitakával nebo oceňoval vyprávění jiných. Život zloděje totiž nenabízel nic, čím by se v této společnosti mohl chlubit. Nenapadlo ho nic, na co by mohl být hrdý. Žádná kloudná historka, kterou by mohl přispět k dobré náladě přítomných. V těchto situacích si uvědomoval, jak velkou roli hraje prostředí, do kterého se člověk narodí. On měl smůlu. Stal se z něj Zloděj, protože se mezi zloději narodil. Kdyby se narodil jako syn krále, zřejmě by zlodějem nebyl. Žongl ale nezáviděl. Ve své podstatě byl srdečný a dobrý. Jen tvrdý život ho naučil rvát se o své místo na slunci. Přál Méthee život princezny, o kterém vyprávěla. Oceňoval hezké vztahy v Osadě, o kterých vyprávěl Rába. Přál také mistrovi Takedovi jeho píli a talent, který ho dovedl až k rituálu zasvěcení, po kterém se stal velmistrem. Žongl si dobře uvědomoval, že záští se jeho životní situace nezlepší. Považoval se vždy za smolaře. Proto tak nějak bral, že on se narodil do prostředí, do jakého se narodil. Sudičky mu rozdaly karty a s těmi musel hrát. Spíš takto se koukal na svoji situaci. Proč závidět Méthee, že je princeznou? Proč Rábovi, že ho mají jeho přátelé v Osadě rádi? Tudy cesta nevedla. Žongl místo toho soutředil energii, kterou by mohl věnovat zášti a závisti, na jediný cíl. Jak zlepšit svoji životní situaci. Měl vrozenou touhu dostat se ze spodiny společnosti a stát se osobou hodnou repsektu. Tato touha, kterou musel v prostředí, ve kterém vyrůstal pečlivě ukrývat až hluboko na dně srdce, v něm po celý čas dřímala a čas od času se skrze svědomí nemilosrdně prodrala a zaplavila jeho mysl. V těchto okamžicích musel doslova silou vůle střežit svá ústa, aby ji nevyzradil. Tvrdili mu, že je předurčen stát se zlodějem. Jeho srdce mu však naznačovalo něco jiného. A tento rozpor ho často mátl.