Rozhovory PM

Rozhovor ke knize Na kafi s Josefem Dvořákem:

 

Na jaře roku 2019 vám vychází kníha s názvem Na kafi s Josefem Dvořákem. Těšíl jste se až si v ní budete listovat?

Těšil. Ale život jde tak rychle, že nemůžete sázet celé svoje těšení, celé svoje štěstí na jedinou událost. Mám rád život o více vesmírech. O více oblastech, ve kterých působíte. Ve kterých máte zájem, rozjetá želízka v ohni. Je to dobré pro vás, protože když se něco nepovede nejdete si hodit oprátku. Kdo hraje poker a sází všechno na jednu kartu končí pod mostem. Já osobně mám rád život o více variantách. O více vesmírech. A to mne osvobozuje. Beru naší knihu jako jednu z radostí života. Dělejte si takových radostí co nejvíce, protože pak nebudete zklamaní když se něco nepovede. Ale teď mluvím obecně. Nikoliv o naší knížce Na kafi s Josefem Dvořákem. Ta je upřímně lidská. Snad  jsme do ní vetkli to, co jsme chtěli. To, co tam mělo být.

 

Na knize jste s Josefem Dvořákem pracovali velmi intenzivně, poctivě. Dáváte za ní ruku do ohně?

Je to hezká kniha. Řadím ji vysoko už jen proto, že to pro mě byla příležitost zkusit si něco nového. Příběhy, ať už jakkoliv rozsáhlé píšete sám. Spisovatelství je v podstatě osamocené povolání. Moje tvrzení nevyvrací ani fakt, že moji čtenáři dobře vědí, že píší i po hospodách, kavárnách, barech ba i na autobusových zastávkách nebo přímo v autobusech. Pokud jste se však zeptal přímo, přímo odpovím: ANO, dávám za tuto knihu ruku do ohně. Je psaná s nadsázkou, ale tak, aby vyjádřila nějakou message. Omluvte ten anglikanismus. Kdo mne zná, ví jaký jsem průkopník myšlenky, že naučit se dobře anglicky v rámci podpory spojeného světa a jednotného sdílení informací je základ. Vzkazů je v této knize na desítky. Čtenář musí umět hledat a já věřím, že ti ke kterým se informace dostat má se dostane. Pepa je studnice životní i herecké zkušenosti. V jeho výpovědi se dá najít mnohé.

 

Josef Dvořák prý prohlásil, že jde o jeho poslední knihu. Mají toto prohlášení brát čtenáři a veřejnost vážně a nebo jde jen o Dvořákovskou nadsázku?

Pro dnešní dny máme s Pepou hotovo. Knížka vyšla, opravdu jsme si na ní mákli a teď už může dělat radost čtenářům. Tím máme odškrtnuto. Pepa vážně hovořil v tom smyslu, že jde o jeho poslední výpověď. To je pravda. Já ho chápu. Ale jak ho znám, doufejme, že ještě mnoho knížek přidá. Je zajímavou osobností se zvláštní niternou touhou bavit lidí. Ať už další knihy napíše s kýmkoliv - já mu fandím. A ať je jich co nejvíc.

 

Jak se vám s Josefem Dvořákem spolupracovalo?

Vezmu to věcně. Radost, sranda, humor, pohoda, práce, profesionalita a neskutečná porce času, kterou jsem této knize věnoval. Příběhové knihy se dají psát na talent. Kniha s Pepou byla kniha zcela jiného druhu. Hodně pracná. Nicméně mně to bavilo. Byla to obrovská pracovní i lidská zkušenost po všech stránkách.

 

Příběh vaší knihy je takový, že jste původně Josefa Dvořáka požádal o rozhovor, který se stal tak obsáhlý, že k napsání celé knihy to přímo vybizelo. Jak jste vnímal celý tvůrčí proces?

V průběhu tvorby nastaly podivuhodné a zvláštní náhody, které knihu zcela ovlivnili a v pozitivním duchu přispěli k tomu, v jaké formě na jaře roku 2019 vyšla. Pozitivní náhody Pepu Dvořáka provází celý život, jak se ostatně zmiňujeme v naší knize.

 

Věříte, že nad Josefem Dvořákem bdí nějaký anděl strážný? Věříte, že tyto náhody jsou řízením osudu a nebo jsou to prostě a jednoduše jenom shody okolností, které člověk, který je dokáže zavčas rozpoznat umí patřičně využít?

Touto otázkou jste trefil do černého. Domnívám se, že vše je o Bohu. Jeho vůli i jeho neskutečné lásce k nám lidem. Dává nám svobodu. Svobodu volby. To jak s ní někteří z nás nakládají je k pláči. Jiní jsou naopak schopni, třeba díky intuci, hledat mezi řádky a dokáží být v pravý čas na pravém místě. Nepromarní příležitosti. Možná tohle sedí na Pepu. Měl třeba v životě štěstí na lidi, ale štěstí přeje připravenému. A on byl vždy připravený odevzdat vše. Josef Dvořák je na jednu stranu nespoutaný kreativně-bláznivý bohém na druhou stranu neskutečný pracant a profík.

 

Věříte tedy na to, že životní štěstí je zasloužené a nebo padá nečekaně do klína i lidem, kteří se o něj v podstatě nezasloužili?

Odpovím šalamounsky. Občas se štěstí unaví a sedne i na vola. Ale to proboha nemluvím o Pepovi! (rozesměje se)

 

Jaký tedy máte názor na osobnost Josefa Dvořáka? Nebojte se být upřímný.

Budu upřímný. Naše spolupráce, která v konečném důsledku vykrystalizovala do knihy, která snad přinese trochu dobré nálady a pohody čtenářům do této uspěchané doby, doufám, měla význam a přesah v tom, že naše setkávání nad kafíčkem v porůzných kavárnách mělo pozitivní efekt, který potěší více lidí. Nikoliv jenom nás dva. Nás s Pepou to bavilo. Josef Dvořák miluje kafe a miluje kreativní proces při kterém něco vzniká. Něco nového, svěžího.
S Pepou je dobrý pobejt a dát kafe a skrze naší knížku si s ním, přeneseně, to kafčo může dát každý. Pobavit se historkami, poznat blíže jeho názory i životní filozofii. A to je vzácné. Pro mě to bylo vzácné a svým způsobem to může být vzácné i pro čtenáře.

 

________________________

S Pepou je dobrý pobejt...   (rozhovor ke knize Na kafi s Josefem Dvořákem)



Proč Josef Dvořák? Měla tato osobnost pro vás nějaký zvláštní význam? Proč jste si vybral k psaní zrovna Josefa?

Tak jak to v životě bývá... Trochu náhody, trochu osudu a velká míra pracovitosti a vlastního přičinění. Vůle a chtění. Chodil jsem na Vinohradech občas kolem hlavního sídla jeho divadelní společnosti. Pak jsem jednoho dne sednul do hospůdky, přihlásil se na free wifinu, nalogoval se na www.josefdvorak.cz, přečetl si Pepíčkův stručný životopis a věděl jsem, že s tímhle prima chlapíkem a člobrdou by bylo skvělé udělat rozhovor. Že je to zajímavá osobnost, která má co řici. Jenže se to trochu zvrtlo a z rozhovoru vznikla nakonec kniha. Díky Bohu.

 

Jaký byl tedy Josef Dvořák spoluautor?

Ná výbornou:) V kreativních pasážích génius, první liga a nepřekonatelný fenomén. Jednička, hvězda. Závěrečné ladění textu, pod dohledem firemní značky JD (rozuměj Josef Dvořák) bylo na mně. A posléze samozřejmě probíhala ještě autorizace a korektura textu za přítomnosti nás obou. Strávili jsme nad tím mnoho hodin, ale na výsledku je to doufám znát.

Tahle kniha není rychlokvaška. Je psaná odlehčeně s velkou dávkou humorné nadsázky, ale přesto jde stále o celoživotní výpověď legendy. A tato legenda za tuhle knihu dává ruku do ohně. A já také.

 

Tykáte si?

ÓÓÓÓÓ, nikoliv! Příběh naší knihy je takový, že jsem Pepu požádal o rozhovor a protože dneska mají diktafony v podstatě neomezenou kapacitu, tak ten můj pořád běžel a pořád bylo co povídat a gejzír energie, humoru i životní zkušenosti “Pepa Dvořák” byl prostě k nezastavení. Já se u jeho historek bavil a chlemtal a napadalo mne: “Safra tohle skvělé povídání tady propadá do propadliště dějin a to je škoda!” Materiálu na rozhovor bylo asi desetkrát tolik a tak mne napadlo... Vždyť to by byla krásná knížka pro lidi. A tohle byl počátek všeho...

 

Já jsem se ale ptala jestli si tykáte...

Aha. Pardon. Začal jsem příliš zeširoka, tak já to zùžím... Vykáme si. Ale, protože jsme knihu napsali za cca. rok a našich setkání, včetně porůzných focení pro knihu a jiných věcí kolem bylo opravdu hodně, přešli jsme na kamarádský styl komunikace. Oslovoval jsem Pepu jeho křestním jménem, zcela kamarádsky, ale zachovali jsme vykání. Je to tak naprosto v pořádku a já jsem za to rád. V podstatě jsem to tak chtěl. Knize a práci na textu to prospělo.

Časem jsme zacházeli do hodně důvěrných podrobností jeho života a bavili se zcela otevřeně. Moje úcta a respekt k němu v podobě vykání takovým rozhovorům dával nádech důvěry. Pepa věděl, že ho jako spoluautor nepodtrhnu, a tak prozradil opravdu hodně. Možná jsem z něj vymámil víc než chtěl prozradit. Já jsem za to rád. Ať si čtenář hezky počte...

 

Řeknete nám nějakou perličku? Něco zvláštního? Něco co se čtenář v knize nedočte, ale Josef Dvořák vám to u kafe prozradil?

(dlouze přemýšlí) Je jedno téma, které se v knize letmo objeví, ale nikoliv do takové hloubky jak jsme ho společně probírali. Do takto vřelé knížky by se ani v takovém rozsahu nehodilo. Pepa mi k tomu řekl: "To, co jsem vám právě teď prozradil může vyjít až když už tu nebudu já i Jája (manželka Josefa Dvořáka pozn. red.) Nechci někoho ranit...”

I v tom vidím jeho moudrost.
 

Uveřejníte tajemství Josefa Dvořáka až už tu nebude?

(rozesměje se) Možná Pepa přežije mne, takže si oba jeho tajemství vezmeme do hrobu:)

 

Takže toto tajemství nespatří světlo světa?

Uvidíme. Možná ano. V knize jsme ale toho na Pepu práskli tolik, že jedno tajemství navíc na podstatě jeho legendy nezmění vůbec nic. Pepa je vážně fajnovej člobrda a geniální herec.

 

Bylo něco co vás na knize a spolupráci štvalo?

Jistě. Když pracujete na projektu, který vzniká rok vždycky se něco najde. To je přeci přirozené a lidské. Jak jsme se blížili k vydání, termín dokončení textu už byl stanoven, začal Pepa přicházet s dalšími návrhy a doplněními, co by v knize ještě mělo být. On je stále neskutečný gejzír kreativity ač už je ve věku kdy by mohl s klidným srdcem krmit na lavičce v provoněném parku ptáčky. A stále hraje divadlo i tenis a to vše na sto procent.... Kroutím nad tím obdivně hlavou.

Ale zpátky k vaší otázce. Text už jsem měl hotový, začištěný a celistvý a Pepa přišel s tím, že dodáme ještě tohle a tohle a tohle... No, popravdě. Vůbec se mi už nechtělo nafukovat knihu. Nakonec jsme to však udělali a mohu říct, že paradoxně se tyto dodatky přiřadili k tomu nejlepšímu co v knize je. Ke zlatému kamení. A v neposlední řadě, když mne Pepa dokázal přemluvit k tomu, že jisté doplnění spácháme, tak jsem se nakopnul, odhodil nevoli, lenost a nechuť a vrhnul se na to. A zase mne to bavilo. Užil jsem si to. A na tom textu je to vidět.Vážně vznikla komplexní kniha o životě komika a herce Josefa Dvořáka, která má svoji výpovědní hodnotu. A to neříkám, protože jsem spoluatorem.To říkám proto, že to tak je. A jsem za to rád.
 

Do knihy přispěly svými vzpomínkami a zdravicemi mnohé osobnosti. Můžete některé vyjmenovat?

Určitě. A rád. Nechci dělat nějaký žebříček, protože Josef, jak sám říká, za svůj život profesionálního herce se profesně potkal v podstatě se všemi osobnostmi, které v naší republice něco znamenají. Vzpomínat a zdravit by ho tedy mohla celá plejáda celebrit. Do knihy jsme se však spíše soustředily na osobnosti jež tématicky přispěly k určitým kapitolám a nebo mají k Pepovy vřelý vztah. Namátkou můžeme zmínit herečky Janu Paulovou, Markétu Hrubešovou, herce Rostislavy Kubu a Trtíka, pana doktora Jana Cimického a tak dále...

Pak zde vykrystalizovala zcela specifická, velmi vážená a vítaná skupina přispěvovatelů mezi které se řadí pan režisér a profesor Miloš Horanský, Jitka Molavcová nebo pan Jiří Suchý. Těchto příspěvků si vážím velmi, ale jak jsem řekl, není to o nějakém žebříčku. Pepa je známou tváří a klidně by mohla vyjít kniha, ve které by jeho herečtí kolegové vzpomínali na spolupráci s ním.

 

Křest knihy se konal v centru Prahy, na Václavském náměstí, v paláci knih Neoluxor. Prý se vydařil natolik, že nestačily židle?

Je to tak. Křest byl dobrý happening. Náš vydavatel, Pavel Mészáros, velice zajímavý, inspirativní a umělecky založený člověk, který mimochodem výborně zpívá, moderuje a sám píše knihy, se lehce zpozdil. Lehce myslím asi tak o hodinu? Tím celá akce dostala neskutečný ráz a švuňk. Kolem Pepy Dvořáka je vždycky tak trochu milý chaos a vřelá zábava. Na druhou stranu on je fantastický profík, ale tyhle šlamastyky asi přitahuje. Fotografů a novinářů z porůzných médií bylo přehršel a všechno se odehrálo v odlehčeném a pozitivním duchu. Fanoušků bylo tolik, že nestačily židle. Pepa dostal krásný dort s vodníkem a návdavkem ještě vodníka velkého, keramického. Dort si vychutnal se svojí ženou Jájou, údajně oba po tom ztloustli o tři kila, a keramický vodník už sedí u potoka u něj na chatě v Českém ráji u hradu Kost.

 

 

U kterého vydavatelství kniha vychází?

U AOS publishing jehož hlavou a direktorem je již zmiňovaný Pavel Mészáros. Vážně zajímavý člověk. Osobnost. Jsem rád, že jsem skrze knihu měl tu možnost se s ním seznámit.

A proč právě AOS pubĺishing? Protože jde o vydavatelství z kraje kolem Ústí nad Labem a Josef Dvořák ač narozený v Horní cerekvi, vyrůstající v Kadani, zažil v Ústí své první divadelní úspěchy. A k ústeckému kraji má vřelý vztah. Přečtěte si naší knížku. Tam se dozvíte více. Stojí to za to. Pobavíte se.
 

Kdo z celebrit se ujal role kmotrů?

V našem případě převládaly kmotřičky, i když kmotrem se stal muž jehož hrdinství je nepřekonatelné. Takového člověka je treba si vážit. Knize popřál: "Raketový start!' Víte o koho se jedná?
 

Nevím. Snad nějaký závodník ?

Nikoliv. I když jste blízko... Vladimír Remek. Jediný čech, který se dostal do vesmíru. Pepův velmi dobrý kamarád. Velká osobnost, úžasný člověk. Jelikož píšu také sci-fi příběhy bylo pro mne setkání s Vladimírem Remkem opravdu událostí. Nicméně kmotřičky vůbec nezaostávaly věhlasem za naším prvním kosmonautem. Herečky Jana Paulová a Petra Černocká, moderátorka Marie Tomsová a také kuchařka, hospodyně a žijící pamětnice, blizká rodinná přítelkyně Jana Wericha, Evička Tůmová, která vydala v nakladatelství AOS pubĺishing krásnou knihu vzpomínek s názvem A taky jsem vařila u Werichů.

Tato úžasná a vřelá společnost pokřtila v rozverné a přívětivé atmosféře, za cvakotu fotoaparátů několika desítek fotografů z rozličných médií, naši knihu. Byla to vydařená akce.


Kde si čtenáři mohou knihu pořídit?

Prakticky na všech dobrých e-shopech a v dobrých knihkupectvých. Kdo chce získat knihu s podpisem a věnováním Pepy Dvořáka může si tuhle vřelou knížku přímo objednat na stránkách vydavatelství AOS publishing. Myslím, že osobní věnování od Pepy potěší třeba i jako hezký dárek. Knihu například hodně kupují lidé svým rodičům, protože ti s Pepou v podstatě procházeli životem. Kniha s věnováním tak může být dobrým nápadem na vánoční dárek pro všechny dříve narozené.

 

TOPlist