Povídka 5-7


5) Když méně znamená více

  

     „Opustila mne žena... nemáš panáka?“ zahlásil zoufale a hrnul se do ledničky v mé kanceláři.
     Byl jsem už od rána značně navátý a tak jsem jen zadrmolil: „Klidně si nalej. Je toho tam dost.“
     Mark otevřel mojí ledničku. Vůbec se nezarazil nad množstvím lahví plných alkoholu, vytáhl flašku finské vodky, otevřel ji a mocně se nalokal.
     „Na zdraví,“ prohodil jsem k němu vesele, neskrývaně vytáhl láhev whisky, kterou jsem šikovně schovával v přihrádce pod stolem a přihnul si také. Věděl jsem, že Mark už ví, že v práci popíjím, ale byli jsme dobří parťáci a tak jsem se nemusel ničeho obávat.
     „A jakpak to?“
     „Nevím. Vůbec se mi to nerovná v hlavě. Prostě odešla,“ prohodil tiše. Sesunul se zdrceně do křesla, které bylo umístěné vedle ledničky a polil ho přitom trochou finské vodky, co vycákla z láhve.
     „Nech to být,“ mávl jsem rukou.
     Myslel jsem tím vylitou vodku, ale Mark si to vztáhl na svůj partnerský problém. „Mám to nechat být? Jak nechat být? Tobě se to stát nemůže, protože ženu nemáš, ale co já teď budu dělat? Po patnácti letech manželství je moje drahá polovičku fuč. Bez rozloučení, bez jediného vzkazu či náznaku! Nevím, co si mám o tom myslet...“
     „Vítej do klubu,“ řekl jsem pobaveně a opět se napil z láhve. „Nepřijde ti teď už konečně, že město se vylidňuje?“
     Mark mi věnoval nevraživý pohled: „Nech si ty fórky. Mám problém ve vztahu, tak to prosím nezlehčuj nějakými tvými fantaziemi!“
     Nakvašeně vstal z křesla a opustil mou kancelář. V patřičně veselém stavu, způsobeném silnou dávkou alkoholu, který jsem od rána už stačil zkonzumovat jsem zakroutil hlavou a pobaveně za ním vykřikl: „Jednou zmizíme i ty a já... a tam, kam zmizíme, třeba svou ženu zase najdeš!“
     Pil jsem nezřízeně a začalo se to projevovat na mé práci i na mém chování. Během následujících čtrnácti dnů jsem dostal dvě varování a po třetím už mne šéf rovnou vyhodil. Na hodinu. Přišel jsem o práci - a bylo mi to jedno. Ztráta zaměstnání byla pro mne nic oproti realitě téměř prázdného města, která mne doháněla k šílenství. Začal jsem žít z uspořených peněz a pil vesele dál. Nutnost oblbovat mozek opilostí rychle překračovala únosnou mez. Moc jsem nejedl, ale alkohol jsem pil prakticky pořád. Ztrácel jsem nad sebou kontrolu, vypadával z reality a ocital se v mátožných stavech…



Soundtrack k povídce + video:
Když méně znamená více (1:56 minut)

__________________________________________________________________________________________________________________________________________________

 6) Bratři

  

     Každý, kdo létá vesmírem, potřebuje občas nabrat novou sílu, zásoby i pohonné hmoty, trochu se občerstvit, odpočinout si - a právě pro tento účel vznikly kosmické bary. Začalo se s nimi tak před deseti, možná dvaceti lety a chytly se náramně. Nikdo nečekal, že budou mít takový úspěch, ale po zřízení prvních nastal jejich velký boom. Teď už jsou kosmické bary skoro všude, kde jsou oficiální trasy pro mezihvězdné lety.
     Pro lepší představu a hlavně pro pozemšťany, kteří ještě nevyzkoušeli vesmírnou turistiku musím trochu popsat, co že to takový kosmický bar vlastně je. Představte si, že jste řidič kamionu a čas od času zastavíte na svý dlouhý trati u pumy. Musíte, protože je potřeba tankovat a dát si nějaký to kafčo. A právě takový účel plní kosmické bary. Jde o stanice, které jsou ukotvené na jednom stálém místě ve vesmíru. Když letíte kolem a rozhodnete se občerstvit, stačí se jen identifikovat, přistát v obrovském hangáru, dohodnout se s příchozím technikem, zda chcete nabrat pohonné hmoty nebo nějaké zásoby a pak už hurá po svých do klasického baru, jaký znáte i ze Země. Než si vypijete kafe, zaplatíte a dojdete ke svému vesmírnému plavidlu, je už natankováno a naplněno zásobami přesně podle vašeho přání. Jednoduchý a praktický; a hlavně, tyhle vesmírný bary dost rapidně odlehčily provozu na planetách, protože kosmický lodě už nemusí přistávat přímo na nich, ale doplňují si zásoby cestou.
     Tyhle kosmický bary, nebo chcete-li vesmírný pumpy, jak by je asi nazval pozemšťan jsou prostě výborný - a proto jsem se v jednom při svý cestě vesmírem zastavil i já. Jmenoval se Alexandra a měl docela dobrou pověst. Nic nóbl, ale taky žádný pajzl. Nechtěl jsem brát zásoby ani pohonný hmoty, chtěl jsem jen trochu orazit a vidět zase nějaký bytosti, protože cestuju v jednomístný vesmírný lodi už třetí měsíc a v takovým případě se není co divit, že už vám samota trochu leze na mozek.

__________________________________________________________________________________________________________________________________________________

 

7) Svatá trojice: Incident v Mrtvém městě

 

     Situace nevypadala nejlépe. Bandité měli dost času na to ukrýt se někde ve městě, které navíc zřejmě znali. Možná na něm měli svojí tajnou základnu nebo v něm minimálně nebyli poprvé. Město bylo rozlehlé a mnoho budov ještě stálo.
     Vypadalo to, že robota, androida i zvířecího humanoida čekalo hledání jehly v kupce sena, ale díky senzorům, kterými byl vybaven Nexus 6 a díky rychlosti, s jakou se mohli pohybovat měli daleko větší naději na úspěch než obyčejní lidé. Postupovali rychle ulicemi a vzájemně si kryli záda.
     Asi po pěti minutách průzkumu se ozval  Nexus 6: „Mám tepelný zdroj. Nedaleko od nás. 300 metrů nalevo. V té žluté budově. Pozor!“
     „Postupujeme k budově. Maximální krytí,“ reagoval Buldog, aniž by polevil v tempu a jeho spolubojovníci ho automaticky následovali.
     „Něco se mi nezdá. Buď nejde o člověka, nebo je ten člověk již mrtvý,“ zahlásil Nexus 6.
     „Jen jeden a mrtvý?“ houkl trochu nakvašeně drsným hlasem Beast.
     „Jeden a pokud je to člověk, tak je mrtvý.“
     Armádní jednotky se v dokonalém souladu dostaly do žluté budovy a tam je čekalo překvapení. Nexus 6 měl pravdu. Ležel tam jeden mrtvý bandita ale, bylo podivné, že byl zastřelený klasickou zbraní.
     „Asi si vyřizovali účty mezi sebou,“ mudroval Beast.
     „Nebo měl jiný názor než ostatní,“ prohodil Buldog. Těžko říct, jestli to myslel jako vtip, protože armádní jednotky si moc na legraci nepotrpí. Jejich emoce a programy slouží k jedinému cíli – k boji a zajmutí, eliminaci, či přímé likvidaci protivníka.
     „Jsme na dobré stopě. Bandité budou blízko, ale zatím je nevidím,“ zkoumal okolí svými senzory Nexus 6.
     „Půjdeme západním směrem,“ rozhodl Buldog a všichni rychle vyrazili.
     Postupovali opět ulicemi a doufali, že senzory Nexuse zachytí nějaký život.
     Několikrát změnili směr a snažili se systematicky prozkoumávat část města, kterou zřejmě prchali bandité.
     „Moment!“ zastavil své spolubojovníky Nexus 6. „Pod námi je zřejmě rozsáhlé podzemí. Nemohu ho dost dobře lokalizovat, ale něco pod námi je. Mohli se ukrýt tam, moje senzory zeminou neproniknou, ale něco tam cítím.“
     „Najdi nejbližší vchod do podzemí,“ nařídil Buldog tónem, který byl velitelský a přesto v něm byla znát dostatečná míra přátelství a kolegiality. Armádní jednotky - než dojde k zničení některé z nich - spolu bojují v mnoha misích a jejich vztahy se tím utužují.
     „Támhle ten dům,“ ukázal Nexus 6. „Z jeho podzemních garáží vede chodba do podzemí.“
     Buldog beze slov trhl hlavou směrem k budově a celá trojice vyrazila tím směrem.
     Dostali se až do podzemních garáží a stáli na úpatí chodby před železnými dveřmi.
     „Rozstřel to!“ vybídl android Beasta.
     „Konečně,“ broukl si pro sebe Beast, bleskově natáhl svůj rotační kulomet a několika dávkami rozstřílel zámek na kusy.
     Nexus 6 dveře rychle vykopl a s odjištěnými zbraněmi těžkého kalibru vyrazil do chodby jako první. Chodba byla neosvětlená a byla v ní špatná viditelnost. Nexus 6 se spoléhal na své lokátory a skenery a vedl svoje druhy stále vpřed.
     „Něco tu je!“ zarazil se náhle.
     V chodbě bylo šero, tma a mrazivé ticho, které přerušovalo jen vzrušené dýchání zvířecího humanoida Besta.
     „Cítím, že je tu něco živého,“ zašeptal robot. „A je to blízko. Blíží se to chodbou!“
     Trojice se přitiskla na stěny a připravila se do palebné pozice.
     „Je to člověk. Určitě. A spěchá!“
     Poslední větu už nemusel Nexus 6 ani dodávat, protože chodbou se začala rozléhat ozvěna kroků. Bylo jasné, že chodbou někdo běží.
     „Nexusi, sejmi ho,“ zavrčel Beast.
     „Moment! Musíme zjistit, jestli to není civilista,“ oponoval android.
     „Sakra Buldogu, civilista v opuštěném městě? Ať ho Nexus zaměří skenery a sejme ho na dálku dřív, než nás ten běžící maník spatří a udělá poplach. Třeba jsou za ním další,“ vyplodil ze sebe Beast nezvykle dlouhou úvahu.
     Android ve svých bojových programech, umístěných ve svých paměťových blocích během setiny sekundy zanalyzoval bojovou situaci a kývnul hlavou: „Nexusi, sejmi ho.“
     Ani ne vteřinu poté se ozval tichý svistot a tlumený výkřik. Bylo slyšet jak tělo upadlo na podlahu... a chodbou se opět rozhostilo ticho.
     „Dobrá práce plecháči. Omrknu to,“ šeptl Buldog a bleskovou rychlostí se přesunul k bezvládnému tělu.
     Prozkoumal jej a pokynul zbývajícím dvěma armádním jednotkám, ať ho následují.
     „Je to bandita, nemá u sebe zbraň a vypadá nějak potrhaně. Dost divný. Asi se likvidují mezi sebou. Zřejmě nějaký neshody, nebo si dělí kořist,“ zamyslel se android. „No nic, jdeme na to. Už budou blízko, takže opatrně vpřed. Držte se po stranách!“
     Trojice začala - tentokráte opatrněji - postupovat chodbou, která vypadala, že nemá konce.
     „Blížíme se do části, která se hodně větví. Cítím to, i když tady v podzemí jsou moje senzory mírně potlačené. Za chvíli se dostaneme do bludiště chodeb a zřejmě tam budou i nějaké pokoje a místnosti,“ tichým, strojovým hlasem zašeptal robot.
     „Já zase cítím, že mne svrbí ruka na spoušti. Bude krvavej karneval,“ uchechtl se zvířecí humanoid a výhružně, spíše sám pro sebe, zachrčel hlubokým tónem, ze kterého by každému smrtelníkovi naskočila strachem husí kůže. 


 

Video trailer představující hlavní hrdiny z povídky:
Svatá trojice: Incident v Mrtvém městě (0:39 minut)

TOPlist