Jája Dvořáková

Jája o Pepovi, manželství i práci produkční v Divadelní společnosti Josefa Dvořáka


Dvořákovi v běhu času (1983-2018)

 

Povídat si s Jájou Dvořákovou je fajn. Svou srdečností, upřímností a přirozeností si vás získá od prvního podání ruky. Stisk má pevný a vřelý a z celé její osobnosti vyzařuje lidovost. Stejně jako je prima pobejt s Pepou to samé platí o Jájě. Tvoří spolu nerozlučný a vyrovnaný pár. Hodí se k sobě. Pojďme nahlédnout do jejich soukromí pod pokličku jejich manželství, domácnosti i společné práce.

 

Úvodem se nemůžu nezeptat na nic jiného než jak vzpomínáte na své seznámení a námluvy s Pepou. Pepa nám popsal svoji verzi a teď se čtenáři těší na tu vaší. Je všeobecně známo, že vše vzniklo při natáčení Rozpaků kuchaře Svatopluka. Povíte nám pár slov k tomu jak vás Pepa balil a jaký názor jste na něj tehdy měla vy?

To vám ráda řeknu. Když jsem odjížděla na natáčení do Karlových varů, tak jsem Pepu vůbec neznala. Věděla jsem, že existuje nějaký Josef Dvořák, nějaký vodník, který hraje v Semaforu, ale říkalo mi něco jen to jméno. Neznala jsem ho vizuálně. Dvořák mi jaksi unikal.

V Karlových Varech mne čekalo zhruba dvou až tří měsíční natáčení Rozpaků kuchaře Svatopluka s úžasným režisérem Františkem Filipem. První den kdy se seznamoval štáb a herci, ubytovávali jsme se, a tak podobně, jsem Pepu začala registrovat s tím, že se mi líbily jeho reakce a jeho humor. To bylo asi prvotní, o co v první fázi naší sympatie šlo.

 

Jaký je Pepa manžel?

S Pepou to jde. Pepa je gentleman a často o mě hezky mluví, ale musím říct, že mě stejně tak jako každou manželku, někdy pekelně štve, takže spolu občas různé rozepře a rozbroje máme. To je normální. Nicméně si ho vážím pro jeho skromnost, a také za to, že jsme dokázali dát dohromady rodinné vztahy, i přesto, že jsme oba měli závazky a za sebou určitý kus života. Velkou zásluhu na tom mají také jeho předchozí ženy, Zuzana a Arna. Všichni jsme se dali dohromady a jsme schopni přátelsky komunikovat. 

 

Pomáhá s domácími pracemi? Luxuje, myje nádobí, chodí s košem? 

V tomhle směru se Pepa neustále zlepšuje, protože za poslední dobu, když přijdu domů tak je utřené nádobí. Pepa býval schopný tak maximálně když se vyndala z ledničky nějaká lahev, jí otevřít :) Teď musím říct, že opravdu pomáhá a já to oceňuji. Velice.

 

Je Pepa kutil nebo ho spíše umělecké vlohy predurčují k tomu nechat opravy v domě a na chalupě odborníkům? Umí například vyměnit žárovku, spravit pojistky či ulomená dvířka od šatní skříně?

To určitě. Umí a je v tom obdivuhodný. Není kutil, co by vyráběl poličky a tak, ale je šikovný, trpělivý a má pevnou vůli. Dokáže opravit spoustu věcí. Například v autě. Je přece vyučený automechanik. Když mu něco nejde, tak si za tím jde tak dlouho až se mu to podaří. 

 

V knize zmiňujeme pořad Aleše Cibulky, speciál o Dvořákovic rodině. Jak vy vzpomínáte na jeho natáčení?

No to bylo bezvadný. Jenom mne mrzelo, že se mi nepodařilo soustředit všechny zeťáky. Byl tam jenom Honza od Zuzanky, který v závěru pořadu představil velmi vtipně i ty chybějící. Jemu to šlo, on je rozhlasák. 

 

Pejsci neodmyslitelně patří k rodině Dvořákových. Můžete nám povědět kolik už jich bylo a jak se daří tomu současnému? 

 

Milujeme pejsky. Měly jsme už tři. První pejsek byl nádhernej Shih-Tzu, rozkošnej Beníček, byl s námi od šesti týdnů, navštívil všechny divadelní šatny a hotely po celé republice a opustil nás, když mu bylo patnáct let. Nezapomenu nikdy na to když odešel. Byla to pro nás velká rána. V jednom roce (2002) umřely dvě bytosti mému srdci blízké. MalířVladimír Komárek a náš Beníček.

Pak přišla dáma Jackie, Jack Russell. Tu jsme si vzali jako desetiletou. Byl to pejsek, který do té doby neslyšel moc laskavých slov. Žila na statku v ne ideálních podmínkách a když jsme si ji vzali do Prahy, stala se z ní dáma - úžasná a báječná. Nemohla ale zůstávat sama doma. NIKDY. Takže jsme ji měli pět let všude s sebou. I na natáčení speciálu u Aleše Cibulky, na zkouškách v divadle - všude chodila s námi.

Třetí v pořadí je míšenec Don. Dona máme ve střídavé péči se Zuzanou, bývalou Pepovou ženou, která si ho vzala z dobrého srdce. Byl uvázaný u domu, kde mu sice dávali jíst, ale nikdo tam nebydlel, takže byl opuštěný a sám. Žil tam takhle několik let. Musím říct, že je senzační, ale také pokud by zůstal sám doma dokázal by zničit a rozškrábat všechno. Plakal by jak malé děcko. Máme ho ve střídavé péči, což funguje. Když máme představení nebo důležité schůzky tak ho má Zuzana. Tahle naše střídavá péče vznikla tak, že Zuzana byla na operaci s kyčlí a dlouho pak musela být v lázních. 

 

Pepa je nezmar a ve věku ve kterém je, i přes drobné zdravotní obtíže, které se samozřejmě mohou čas od času vyskytnout, dělá vše pro to, aby mohl hrát tenis a hlavně divadlo. On je takový Jágrovský typ. Domníváte se, že bude hrát divadlo ještě po devadesátce? 

Pokud bude v takové kondici jako kupříkladu Yveta Simonová, kterou jsme shodou okolností včera společně viděli na jedné besedě, tak věřím, že divadlo hrát bude. Je to v něm. A možná se mu splní i to, že by chtěl jednou odejít ze světa přímo na jevišti. 

 

Zábavná je historka, když si Pepa zlomil nohu a byla naplánována šňůra divadelních představení. Pepa váhal, nevěděl jak to odehraje ale vy jste ho podpořila slovy: "V té hře hraješ vojáka - tak hraj i se zlomenou nohou. To k tomu patří. Budeš mít jako zranění z bitvy!" A bylo rozhodnuto. Pepa musel hrát. Pamatujete se na to?

To si pamatuji moc dobře. Přesně tak to bylo. Zlomená noha, pokud je daná do sádry, tak s tím se může hrát. Nemáte-li horečku, tak to jde. Představa, že zklameme, tři sta, čtyři sta diváků na každém představení, kvůli nápisu PŘELOŽENO... Tak to ne. Doufám, že ze mě Pepa nedělá nelidu, ale hrát se muselo. 

 

Pepa říká že v Divadelní společnosti Josefa Dvořáka je on uměleckým šéfem a vy provozním šéfem. Umělecký šéf však prý má velmi omezené pravomoce, a tak se často musí produkci podřídit. Je tomu opravdu tak?

Samozřejmě. Provozní šéf má větší váhu, protože "umělecký" si může vymyslet všechno a "provozní" mu samozřejmě všechno, co bude moci, zajistí, ale pořád jsou zde ještě peníze! A když nebudou peníze, tak musí umělecký šéf ustoupit :) Mohu však říct, že Pepa je velmi dobrý artikl na prodávání.

 

Josef Dvořák je dobrá značka.

Ano. To je bez debaty. Josef Dvořák - Pepa Dvořák. Ono je to tím, že Pepa je, jak říká pan režisér Horanský, lidový. "Náš Pepíček... " říkají lidé, kteří chodí z představení a jsou rozzáření, v dobré náladě a ještě v noci, když přijedeme domů, tak máme na e-mailu krásná slova od diváků z večerního představení. Nelení a hned nám napíší.

 

Vy sedíte na představení v hledišti?

Já jsem v portále. Na každém Pepově představení. Já jsme jako paní Burianová, ale ta sedávala v lóži, kdežto já jsem vzadu, protože tam mám povinnosti. Jednak jako provozní jednám s pořadateli, ale zaskočím i jako kostymérka na rychlé převleky, když je potřeba a tak... 

 

Při spolupráci a zejména při dokončování a korekturách knihy jsem se na vlastní kůži přesvědčil jaký je Josef profesionál, maximalista, kreativec, věcný pochybovač ba dá se říct puntíčkář, protože vše co se udělá lze vždy udělat znovu, lépe a jinak, a tak rád věci předělává a mění. Je takový i v rodinných záležitostech?

Vůbec ne. Takový on je jenom, co se týká práce, ať už jde o scénáře, filmy, představení a nebo třeba knihu, kterou spolu píšete. V takovém případě je Pepa maximalista, v rodině, ale puntíčkářem není. To určitě ne. 

 

Oba jste hvězdným znamením býci. Býk neuhýbá. Kdo většinou vítězí pokud máte rozdílný názor a každý z vás si chce ve vztahu prosadit svou?

Řekla bych tak půl na půl, ale možná já raději couvnu, protože nemá smysl kazit si dny mlčením nebo ignorací. 

 

Pepa hovořil o tom, že při volbě zda-li jste pro něj ta pravá ho překvapily i zajímavé skutečnosti, že jste narození pouhý den od sebe, měli jste stejný monogram jmen J.D. (Josef Dvořák, Jarmila Dattelová) a, že máte jizvu na ruce na stejném místě. Zaujaly tyto zajímavé shody také vás?

 

Tehdy ano. Když jsme se tak poznávali a mluvili o všem možném, tak to bylo zajímavé zjištění. Potkali jsme se asi v pravou dobu. 

 

Obecně se ví, že jste dala celou Dvořákovic početnou a rozvětvenou rodinu dohromady. To se cení a není zcela běžné, aby manželka chtěla z vlastní vůle dobře vycházet a stýkat se s bývalými ženami svého muže. Je tahle vlastnost spojovat a nikoliv rozdělovat ve vás? Máte ráda rodinnou pohodu?

Samozřejmě. Velkým důvodem bylo, aby Pepa měl klid na práci, nemusel se dohadovat o děti, prostě aby byla pohoda. Ale není to jenom moje zásluha. Byla to dobrá vůle obou maminek, bývalých Pepových žen, že na to přistoupily. Nechci ze sebe dělat Matku Terezu. Dobrá vůle musí být ze všech stran. 

 

Označila byste sebe sama za rodinný typ?

Co to je rodinný typ? Myslíte tím, mít domácnost a děti, pohodu kolem sebe? Tak to určitě ano. 

 

Kolem Pepy koluje spousta humorných historek. Některé jsou samozřejmě pro větší pobavení vyprávěny s určitou nadsázkou. Můžete potvrdit, že je pravdivý fakt, že při vaší svatbě na Vyšehradě jste si oba (!) zapoměli občanky?

To je pravda a to si vemte, že já jsem produkční a stane se nám tohle :) Naštěstí nás oddali i bez občanek. Tehdy snad zůstaly v autě, které bylo v opravně. 

 

V čem by se Pepa mohl polepšit? 

Nechce se mu moc do společnosti. Vždycky mi trvá dobu než ho někam vytáhnu. Do kina nebo divadla se jdeme podívat, ale na velké události chodíme asi tak dvakrát do roka. 

 

S Pepou jsme se bavili otevřeně o mnohých tématech. Jedním z nich byly ženy. Krásné téma. Prozradil mi, že už měnit nehodlá. Že už si vás ponechá až do konce života, a že je za to rád. Věříte těmto slovům? 

(Jája odpoví zcela vážně) Ano. Věřím tomu, vždyť říkám, že je gentleman.

 

O Vlastovi Burianovi se říkalo, že ač před kamerou byl skvělý komik a srandista, v soukromý byl morous. Jak to má Pepa? Je s Pepou v soukromí legrace?

No jak kdy. Má rád svůj klid. Hodně se kouká na televizi, bereme noviny každý den, které pročítá a také si aktualizuje situace pro představení. Potřebuje to ke své práci. Já tohle ctím. Já si najdu svojí jinou zábavu, takže jsme v podstatě, dá se říct, klidná domácnost. 

 

Jak vnímáte slávu a zájem, který kolem vašeho manžela je. Je pro vás pozornost, kterou na sebe strhává (což jsem zažil při spolupráci s ním na vlastní kůži) obtěžující, vítaná a nebo jí berete jako neodělitelnou součást profese slavného herce a komika?

Zájem je a velký. Mě to určitě nevadí. Ovšem někdy je přemíra pozornosti trochu nepříjemná.

 

Jak je to s fanynkama u Pepy? Žárlíte na ně?

Ono jich zas tak moc není, ale zažila jsem třeba v Olomouci, kde přišla fanynka, celá se klepala, třásla, rozechvělá, chtěla podpis div, že se málem nesložila. Chápu to. A s tím žárlením? Dříve ho bylo více, ale samozřejmě jsem stále ostražitá :)

 

Pepa o vás mluví neskutečně hezky a považuje vás za životní výhru. Máte to tak stejně? Je pro vás váš manžel životní výhrou?

(Jája se od srdce rozesměje) To je hezké od něj. Tomu se musím zasmát. Životní výhra je asi silné slovo, ale jsem moc ráda, že ho mám. 

 

Když byste mohla na Pepovi něco změnit, co by to bylo?

Kdyby přistoupil na to, že budeme více chodit do společnosti a aby přestal pít šampaňské z půllitru. Máme dost rozdílné chutě co se týká jídla. Pepíček velmi rád používá rčení: "Jím abych žil a nežiji, abych jedl." V tomhle jsem vůči němu v opozici, protože si myslím, že není nic lákavějšího než sedět u prostřeného stolu při báječném jídle s dobrými kamarády.

 

Jája a Pepa Dvořákovi

 

Proslavené a nebesky dobré jsou prý vaše buchty na sádle, které jste připravovala hostům na vaší chatě v Českém ráji.

To není nic výjimečného. Sádlo a máslo se rozpustí dohromady. Není to tedy nic dietního, ale čím víc použijete tuku, když buchty pokládáte do remosky a promašťujete je a zalijete je tím a pečete, tak tím více pak mají vysokou, tvrdou, krásnou a křupavou kůrku. A jsou báječný. Tyhle buchty jsem pekla právě pro Pepu a Vladimíra Komárka, k čemuž se váže jedna hezká historka.

 

Povídejte. Rádi si jí poslechneme...

Vladimír Komárek nám jednou napsal, že má vernisáž v Českém ráji. Tak jsem zadělala na buchty a protože nejsem ta pečlivá hospodyňka, co má jednu jako druhou, tak každá měla jiný tvar, některá vypadala skoro jako cihla. Upekla jsem je a pak jsme je vezli Vladimírovi na jeho vernisáž. Měl obrovskou radost a povídá mi: "Paní mistrová, nikdy nedám nikomu tyhle tvoje buchty, tyhle korábky. Jsou výtečný, sním si je všechny. Ty nikomu nedám..."

Pak uplynul nějaký rok, Vladimír bohužel zemřel, a za nějaký čas na to jsem věšela na zahradě chalupy prádlo a kolem šel nějaký pán. Zastavil se a říká: "Pečete ještě ty výborný buchty?"

A já na něj nevěřícně koukala: "Prosím?"

"No, já se jenom ptám jestli ještě pečete ty výborný buchty?"

A já říkám: "Víte, ale já jsem pekla buchty jenom pro Vladimíra Komárka."

A on na to: "Ale to já vím! To byl můj bratranec! A řeknu vám jednu věc. Já jsem na něm loudil a on mi nikdy nedal ani jednu!"

 

Vaříte ráda?

Ale, jo. Vařím ráda. 

 

Kromě buchet na sádle umíte dozajista i složitější pokrmy. Co je váš největší majstrštyk? Jinými slovy, pokud byste chtěla uctít vzácnou návštěvu obědem, co byste jí uvařila?

Já ráda dělám asijskou kuchyni. Dostala jsem od mého zeťe krásnou vok-pánev, mám spoustu různých koření a ingrediencí. Takže by to bylo nějaké kuřecí nebo krůtí maso a hodně zeleniny k tomu. 

 

Řekla byste o sobě, že vaříte zdravě?

Řekla bych tak na půl. Na chatě máme rádi buřtguláš, ale jinak se snažím používat hodně zeleniny. Pepa je nenáročný strávník.

 

☺☺☺

 

Jaké to je dělat produkční v Dvořákově divadelní společnosti?

Moc se mi do toho nechtělo, ale Pepa mne nakonec přemluvil. Dělám od A do Z v podstatě všechno, ale to jsem byla zvyklá i v Krátkém filmu. Tam jsem dělala také produkci a když jel štáb natáčet jen v úzkém kroužku, tak jsem třeba klidně dala na rameno stativ od kamery a pomáhala jsem co bylo třeba.

 

Prozradíte, co máte všechno jako produkční na starosti?

Ráda. Musím nabízet a prodávat představení, což v dnešní době je čím dál tím složitější. Když jsme začínali s Divadelní společností Josefa Dvořáka, psal rok 1991, byli jsme jedni z prvních, kteří vyráželi za divákem. Dneska je obrovská konkurence, vzniklo spoustu malých zájezdových představení, které hrají i herci, z velkých kamenných divadel. Jak říkám - konkurence je veliká. Jméno Josef Dvořák je dobrý artikl. Ale znamená to, že musíte posílat nabídky, telefonovat a lec lkde spolknete i hořkou pilulku, ale musím říct, že většinou máme všude sály vyprodané a končíme tak, že lidé jásají a jsou nadšení. Každé představení zažíváme standing ovation. Každé. Vím, že je to teď novinka a dělá se to, ale každopádně je to obrovský zážitek.

Co jsem popsala je jedna strana mince. Ta druhá je o tom, že když se domluvíme a Pepa najde nějaký titul, který se bude zkoušet, a který bychom nastudovali, tak musím zajistit všechno. Od domluvy s panem režisérem, s výtvarníkem, kostymérem, zařídit výrobu dekorací, sehnat kostýmy, sehnat rekvizity, zajistit herce, domluvit s nimi podmínky, a tak dále, a tak dále...

 

Vás to baví?

Mně to baví. A bavilo mně to i v Krátkém filmu, kde jsem byla přes pětadvacet let a mohu říct, že je od pána Boha velký dar, když člověk má práci, která není práce, ale koníček. V podstatě jsem se, až na malé vyjímky, do práce těšila. 

 

Co vás nejvíc rozčiluje při práci, kterou pro divadelní společnost děláte? 

Kroutím hlavou nad jednou věcí. Všude kde hrajeme lidi jásají a odezva diváků je velice kladná, a pak někdy čtete rozhovory s herci, kteří například kdysi v Pepově divadelní společnosti hráli a oni se nikdy nezmíní o Pepovi a jejich angažmá. A to je věc, které nerozumím. 

 

Jak těžké nebo lehké je provozovat soukromou divadelní společnost, která nedostává dotace od státu či města?

Lehké to rozhodně není a těžké je to, že musíte sehnat peníze na provoz divadla. To není jenom rozdat hercům honoráře a hotovo. Je třeba propočítat celkové náklady. A pořád musíte mít zálohu na příští inscenaci a nepředvídané situace. My nedostáváme dotace a nikdy jsme je nedostali. 

 

Josef řekl, že s koncem jeho divadelní kariéry se zřejmě zavře voda také nad jeho divadelní společností. Není tedy možnost, že by například Markéta (Jájina dcera), která se podílí na práci pro Divadelní společnost Josefa Dvořáka převzala žezlo a pokračovala v nové éře tohoto soukromého subjektu?

Markéta nám pomáhá a pomáhá hodně. Dělá administrativu, ale žezlo určitě nepřevezme. Určitě ne. S Pepou vše padne a skončí. Chtěla bych k Markétě ještě říct, že jí bylo dvanáct let, když ji Pepa získal jako „válečnou kořist“. Jistě víte, co tím myslím. Mají spolu prima vztah a Pepa se k ní vždycky choval velmi hezky.

 

I když je divadlo vaším denním chlebem uděláte si čas a zajdete si s manželem také na jiná představení? A když už, tak jak často?

Velmi zřídka, ale teď nedávno jsme se byli například podívat, v divadle Kalich, na představení „Lady Oskar“ v titulní roli s Janou Paulovou. Po představerní jsme potom poseděli v divadelním klubu, kde se nám Jana věnovala. Byl to zase jeden krásný večer.

 

A nyní otázka, která, jak předpokládám, zaujme především ženy. Jaké to je být manželkou Josefa Dvořáka?

Vzhledem k tomu, že je tak oblíbený a mají ho lidi rádi, tak je to příjemný a príma. Vlastně sklízím úsměvy a sympatie s ním, ale pravda je také, že někdy, a to se stává zřídka, přijdete někam a všichni: "Jééé, pane Dvořák..." ... a vás zasklej úplně definitivně. Jste na druhé koleji. Vůbec vás nevezmou. 

 

Mluvíte Pepovi do oblékání? Bdite nad tím, pokud se má vyrazit do společnosti a nebo na důležitou událost, aby byl vkusně oblečen a nebo to necháváte na něm?

Musím. A docela si dá řict. Dopřává mi v tom sluchu a dá na mě, řekla bych.

 

Údajně jste protipóly co se týče teploty. Pepa má rád teplíčko a vy naopak zimu. "Jája je eskymák," říká o vás. Pokud to tak je, na kolik stupňů si vytápíte obývák? Vítězí teplíčko či zima?

V pokoji kde jsem mám vypnuté topení.

 

Teď v zimě?

Ano, je to tak. A na chalupě Pepovi občas větrám a nebo jdu ven a nechávám Pepu topit. 

 

V povědomí veřejnosti jste zapsána jako Jája Dvořáková. Vaše pravé křestní jméno, Jarmila, si k vám málokdo přiřadí. Dokonce v rodině i v okruhu přátel vám nikdo jinak než Jája neřekne. Prozradíte jak se tato vaše přezdívka zrodila?

Myslím si, že to bylo někde v hlubokém dětství. To nebyla moje zásluha. Já se narodila ve věznici v Berlíně. Za války. Moje těhotná maminka dostala osm let za velezradu, byla odsouzena Říšským soudem. Taťka mne přivezl do Čech a maminka se vrátila až za dva roky, po osvobození. Je dost možné, že když mně dvouměsíční přivezli a byla jsem mrně, tak mi začal můj o devítiletý bratr Růda (Rudolf) říkat Jájo. V každé rodině je něco takového. My máme vnuka, který se jmenuje Benjamin a říkáme mu "Benja." Někdy to tak v rodinách vznikne.

 

 

Rozhovor je výňatkem z knihy:
Na kafi s Josefem Dvořákem


Jája Dvořáková s Vladimírem Remkem jeho paní a Pepou na křtu knihy.

 

 


 

 

TOPlist